Nechali jsme se inspirovat několika komuniké, která v poslední době narušily reformistické stereotypní anarchistické hnutí. Přidáváme se tímto k Síti revolučních buněk. Naším prvním činem byl útok na kamerový systém. Způsobili jsme materiální škodu strukturám a firmám, které těží a bohatnou ze sledování lidí. Dále se domníváme, že kamerové systémy slouží jako alibi k tomu, proč nedělat přímé akce. Kamery však nejsou všemocné.
Heslem dnešní doby je neustálý pohyb. Tato snaha budovat absolutní tekutost mobility všeho a všech je podmíněna neustálým tekutým dohledem. Veškerý pohyb je řízený, sledovaný, zaznamenávaný. Stovky, tisíce kamer, které střeží naše životy nám neustále připomínají, že (po)slušní občané se nemají čeho bát, zvláště potom ti, kteří nevzdorují a sklání své hlavy. Nicméně ne všichni jsou ochotni jen přežívat a ohýbat se před modlou zákona. Někteří z nás raději naslouchají hlasu svého srdce, ve kterém nosí oheň anarchie. Někteří z nás vzali oheň ze svých srdcí a zhmotnili ho do podoby zápalných bomb, které jsme umístily do obslužných skříní mýtných bran na dálnici poblíž Zlína. Stalo se tak v noci na 8.5.2014. Touto akcí jsme v několika okamžicích noc ozářili prachem nepřátel. Prodloužili a vyztužili jsme tak vlákno v nekonečně se rozpínající síti revolučních buněk.
Síť revolučních buněk
8.5.2014